Okénko do minulosti: Antonín Berger mrtev! (Redakce „Cukrářských listů“ 1930)

Okénko do minulosti: Antonín Berger mrtev! (Redakce „Cukrářských listů“ 1930) - Cukrářství Viktoria

Celé cukrářské veřejnosti musíme sděliti smutnou zprávu, že zemřel v Praze největší a nejlepší cukrář v naší republice p. Antonín Berger! Zemřel náhle ochrnutím srdce v pátek dne 24.října na prahu svojí sedmdesátky. Příštím rokem v měsíci dubnu dožil by se býval 70ti let. Zesnulý byl synem p. Václava Bergera, starosty města Lysá n. L. a starosty Sokola, upřímného syna národa a stoupence strany národní. Pohřeb zesnulého konal se žehem ve středu dne 29.října o půl 3.hodině odpolední v krematoriu na Olšanech za veliké účasti pražských i venkovských cukrářů, příbuzenstva a celé veřejnosti.

Jméno Bergerovo je jistě dobře známo všem cukrářům v naší republice i za hranicemi. Známost tuto si získal velikým odborným rozhledem a vědomostmi, které náležitě dovedl uplatniti ve výrobě prvotřídních cukrářských výrobků ve svém oblíbeném závodě. A. Berger narodil se v r.1861 v Lysé n. L., r.1874 přišel do učení k p. J. Konětopskému v Nových Benátkách, kde se vyučil cukrářství a jako tovaryš odešel pak na praksi do ciziny. Pracoval u firem: J. Růžek v Brandýse n. L., Meizer ve Vídni, V. Stutzig v Praze, B. Melzer v Praze, J. Fischer v Klosterneuburgu, Stark ve Šluknově a pak ještě u různých lepších firem v Berlíně, Krakově, Bratislavě, Budapešti a Mnichově. Z toho je vidno, že prodělal praksi dokonalou a když začal pro sebe, byl náležitě vyzbrojen. Tyto odborné vědomosti a znalosti přinesly mu v jeho závodě úspěch za úspěchem. Osamostatnil se v r.1887 v Ústí n. L., kde převzal od p. Cápa cukrářský závod, který zmodernisoval a zavedl v něm to nejlepší cukrářské pečivo, jehož výrobu se ve světě naučil nebo sám zkombinoval. Tím získal si snadno sympatie a celá společnost z Ústí n. L. i z dalekého okolí chodila k němu nakupovati.  

V Ústí vytrval jenom asi 9 let. Následkem politických a národnostních poměrů byl nucen se z Ústí vystěhovati, poněvadž tamější Němci proti němu štvali a bojkotovali. V r.1895 odstěhoval se do Prahy, kde zařídil si prvotřídní cukrářský závod ve Vodičkově ulici, který má dodnes. Svým nuceným odchodem z Ústí n. L. stal se v Praze populárním, takže byl podporován celou českou veřejností a na konec i těmi, kteří jej jako Čecha z Ústí vyštvali. Svými prvotřídními výrobky si získal naráz stálé zákazníky, kteří jej dodnes s oblibou navštěvují. Otevřením jeho cukrářského závodu v Praze nastala jakási nová epocha pro české cukrářství. Od té doby můžeme směle říci, že nastal přerod výroby jemných cukrářských výrobků, že zrodilo se to pravé české cukrářství.

 

Antonín Berger stal se v Praze nejen reformátorem českého cukrářství, ale jakýmsi průkopníkem novodobého moderního cukrářství. On nejlépe ukázal, jak veliký je rozdíl mezi jemným a obyčejným pečivem cukrářským. Všichni cukráři v Praze ihned vystihli, že není možno zůstati pozadu za Bergerem a přizpůsobovali se jeho výrobě. Nastala tím všeobecná reformace, začalo se všude vyráběti pečivo lepší, modernější a chutnější, byly zařizovány representační cukrárny, takže v poslední době pražské cukrářství dosáhlo světového jména. Na tom má beze sporu na prvém místě velikou zásluhu pan Berger, pak teprve ti druzí, kteří přišli po něm, výrobu cukrářského zboží zjemnili a obchody zmodernisovali, takže dnes v Praze máme několik prvotřídních cukráren. Nechceme tím nikterak firmě Berger pochlebovati nebo lichotiti, ale pravda zde zůstane pravdou! Bez veškerého lichocení a stranickosti musí všichni cukráři přiznati, že pan Berger byl naším velikým učitelem a na slovo vzatým odborníkem, vždy se smyslem pro svůj obor a závod. Již před 20 lety ocenil kol. Reimann jeho zásluhy o náš cukrářský stav a my musíme i dnes vše, co napsal, potvrditi jako pravdu. Pan Berger zůstal do poslední chvíle tím, čím byl od začátku: výborným odborníkem, učitelem cukrářských dělníků a pro nás samotné cukráře zůstal vzorným cukrářem. Jeho hlavní zásadou bylo vždy prvotřídní jakostní zboží, tomu věnoval největší péči a pozornost a tím také prorazil a zvítězil. Nepotrpěl si nikdy na nějakou zevnější okázalost a výstřední cukrářské umění, které by ve svých obchodních výkladech vystavoval. Málokdy viděli jsme v jeho výkladech nějaké zvláštní veliké, umělecké cukrářské výrobky, na to si nikdy nepotrpěl on ani jeho milostivá choť. Za to ale vždy oba dbali, aby to, co přijde do krámu, bylo třeba jednoduché, ale jakosti prvotřídní a prodejné. Proto také jeho výrobky jsou známé nejen u nás, ale i v cizině. Do jeho závodu chodí jen ta nejlepší elitní společnost pražská i zahraniční.

Bergerova cukrářská dílna stala se jakousi odbornou školou pro všechny cukrářské dělníky a mohou se jistě nazývati šťastnými ti, kteří touto dílnou prošli. Každý cukrářský dělník, který u firmy Berger praksi prodělal, získal tím mnoho na kvalitě i na ceně a po takových jest vždy poptávka a jsou dobře placeni. Známe mnoho samostatných cukrářů, kteří jsou hrdi na to, že prodělali praksi u firmy Berger v Praze. Mnozí z nich mají dnes pěkné representační cukrářské obchody nejen v Praze, ale v celé naší republice a někteří i v cizině. Pan Berger přes jeho pokročilé stáří a slušný majetek ještě stále v dílně pracoval. V poslední době zařídil si ve svém závodě vzorně zařízenou čokoládovnu. Ta byla jeho chloubou, ve které sám pracoval na jemných čokoládách, máčecích a desertních hmotách. Bergerovo cukrářství jest jediné v Praze, kde mají zařízenou kompletní čokoládovnu. Pro veřejný a spolkový život neměl p. Berger nikdy zájmů, jeho myšlenky byly jen u výroby a zdokonalování cukrářských výrobků. Každým rokem věnoval delší čas odborným studiím v cizině, kde znal všechny významné cukrářské závody a touto cestou získané zkušenosti uplatňoval pak náležitě ve svém závodě. Před několika lety závod svůj zmodernisoval, zřídil krásné výklady a v I.poschodí přepychovou kavárnu. Celý jeho podnik nalézá se ve vlastním domě. Pan Berger oženil se v roce 1886. Vzal si za ženu dceru pekaře p. Linky v Karlíně, ve které našel nejen dobrou obchodnici, ale i odbornici. Jejich manželství bylo velice šťastné. Mají tři děti, dvě dcery a jednoho syna, který teď jako vyučený cukrář pravděpodobně celý závod na své jméno převezme. V závodě jest zaměstnáno stále přes padesát osob, z čehož je viděti nejlépe jeho prosperita.